3.4.6. Optimální varianta – odlišná řešení od Základní varianty

Odlišná řešení při vymezování Osy PK od Základní varianty

Předchozí kapitola: 3.4.5. Optimální varianta – způsob vymezení os

ZÁKLADNÍ a OPTIMÁLNÍ varianta se liší zejména v principu napojování úseků (síťový dopravní graf a napojování v uzlech vs. napojování v lomových bodech) a ve stanovování polohy osy (dopravní vs. stavebně-evidenční princip). Princip řešení různých typů dopravního uspořádání je však jednotný, a tedy lze, pokud není dále uvedeno jinak (tj. není dle OPTIMÁLNÍ varianty určeno řešení odlišné od varianty ZÁKLADNÍ), postupovat při vymezení Os PK dle kapitol 3.4.2. – 3.4.3.1..

Kritérium pro vymezení oddělných jízdních pásů v OPTIMÁLNÍ variantě: délka oddělovače nad 40 m (platí i pro kruhové objezdy).

Kritérium pro vymezení odbočovacích pruhů v křižovatce v OPTIMÁLNÍ variantě: délka ostrůvku nad 7,5 m.

V OPTIMÁLNÍ variantě se u odbočujícího, resp. připojujícího, pruhu, který pokračuje po určitou vzdálenost souběžně s hlavní komunikací (typicky odbočovací pruhy před sjezdy z dálnic), odpojuje Osa PK daného úseku v místě, ve kterém je poslední možné „dopravní“ odpojení (tj. v místě začátku plné čáry).

Kritérium pro vymezení samostatných křižovatek v OPTIMÁLNÍ variantě: vzdálenost středů křižovatek více než 5 m.

V OPTIMÁLNÍ variantě se pořizují, a to na základě požadavku VSP, veřejně přístupné odbočky k domům, průmyslovým areálům apod. Kritérium pro vymezení sjezdů a nájezdů k objektům mimo komunikaci: délka osy delší než 10 m.

Obrázek 83: Odbočky k průmyslovým areálům

Obrázek 83a: Odbočky k objektům bydlení

Úseky pěší a cyklistické sítě se pořizují vždy v případě, že jsou stavebně odděleny od silniční komunikace. Je možné pořizovat i stavebně neoddělené chodníky, pokud to bude vyžadováno pro specifické účely (např. údržba, přístupnost pěších komunikací, intermodální plánování apod.) – viz Obrázek 84.

Obrázek 84: Ukázka stavebně odděleného a neodděleného chodníku podél místní komunikace. Osy žlutě se pořizují, pokud VSP o ně má zájem.

Vždy by měly být pořizovány chodníky podél státních a krajských silnic, a to z důvodu odlišných vlastníků silnice a chodníku – viz Obrázek 85.

Obrázek 85: Ukázka stavebně neoddělených chodníků podél silnice II. tř., které jsou součástí dopravního grafu

Komunikace, které nemají charakter ulice, se napojují v místě skutečného napojení – tj. např. pěší komunikace v přechodu nebo na nejbližším sníženém obrubníku. Pokud není skutečné napojení zřejmé, provede se napojení v místě, kde je to účelné z hlediska konektivity grafu a minimalizace uzlových bodů – např. v místě napojení účelové komunikace na druhé straně ulice nebo v křižovatce.

Místa napojení je třeba řešit v kontextu pěší dopravy v širším okolí (př. nenapojovat na komunikace „zakázané“ pro pěší či naopak napojovat i mimo přechody, pokud existuje komunikace využitelná pro pěší i na druhé straně komunikace – viz Obrázek 86).

Obrázek 86: Příklad napojení chodníku na silniční komunikaci: A-napojení v přechodu, B-napojení na nejbližší uzel, C-napojení se neprovádí (komunikaci nelze použít pro pěší dopravu)

Následující kapitola: 3.5. Dopravní uzel silniční sítě